Základní umělecké školy, minulost a perspektivy

Autor: Ing. Michal Filek 1.12.2025

Co je rodinným stříbrem Česka? Vzpomeňme nejdříve, co naším rodinným stříbrem bylo, a již není. Většině z nás se vybaví sklářství, strojařství, segment výroby hudebních nástrojů, jenž kdysi zaměstnával desetitisíce lidí, ocelářství, atakdále. Tato, a další, odvětví někdejšímu Československu kdysi dělala skvělé jméno. Navzdory malé podpoře pozitivních aktivit, však v Česku stále existují nadšenecké kruhy, jež podchycují talenty, generují osobnosti, a v souhrnu pak naší zemi vytvářejí dobrou reputaci. Pomáhají tím našemu zahraničnímu obchodu, světovému renomé naší vlasti, a obecnému uznání našich lidí. A jaké rodinné stříbro nám ještě zbylo? Třeba sportovní střelectví, v němž jsme byli špičkou, a jež dosud stále existuje, díky nadšencům, a navzdory zájemcům o parcely pod střelnicemi.

Každý z nás jistě zná příklady dalších oborů, v nichž, ve složitých podmínkách, naši nadšenci docilují reprezentativních výsledků. Zastavme se však u jedné ucelené oblasti, jež kdysi prosperovala v rámci navazujícího řetězce prvků: a) státní hudební školy, b) konzervatoře a akademie, c) systém státních uměleckých agentur, a jejíž část _c)_ již bohužel neexistuje. Státní agentury byly, za nadšeného potlesku neprozřetelných umělců, po roce 1990, šmahem zrušeny, a neadekvátně nahrazeny agenturami, vesměs typu táta a máma, bez know how a kapitálu. Přitom tehdy stačilo zrušit ideologické komise, ale zachovat z daní podporovaný systém, jenž by býval podstatně lépe odolával přílivu brakové kultury ze zahraničí, a současně by podporoval svébytné umělecké projekty. Že podobné systémy funguji i v kapitalistickém prostředí, to ilustrují severské státy, zejména Norsko. A nezapomínejme, že ještě dvě entity nadšeně tleskaly bezhlavé demontáži státních agentur. Byli to zájemci o prostory a sídla uvedených agentur, a zájemci o finanční prostředky vynakládané na státem podporovanou kulturu. Pro názornost uveďme, že například agentura Pražské Kulturní Středisko sídlila v pražském Obecním domě.

Z uvedeného řetězce je nyní ohrožena část a) umělecké školství. Jak a čím, to je nastíněno níže. Nejprve si připomeňme některé umělecké osobnosti, jež známe, jež z uvedeného řetězce vzešly, a jež dělaly, a dělají radost a dobré jméno Čechům, Moravanům, Slezanům, i Slovákům. Namátkou: zpěvák Karel Gott, houslista Václav Hudeček, jazzový pianista Emil Viklický, veleúspěšný český emigrant, skladatel Jan Hammer, kontrabasisté George Mraz a Miroslav Vitouš, ......... Tito, a stovky dalších vzešli z uměleckého školství, vynikli, a dělají našemu mininárodu skvělé jméno. Systém uměleckého školství je bezpochyby naším rodinným stříbrem, jež podporuje ohromující potenciál našeho malého národa. Na pěstování tohoto potenciálu stačí jen několik miliard korun ročně, jež se nám stonásobně vrátí. Pro názorné pochopení, jak je potenciál Čechů, Moravanů a Slezanů ohromný, a proč ho podporovat, si stačí jen uvědomit, že Číňanů je sice 1,4 miliardy, ale navzdory tomu ne oni, ale náš malý národ dal světu Dvořáka, Smetanu, či Martinů.

Čím například je tedy, v této době, ohroženo základní umělecké školství? Vnější faktory ohrožení jsou shodné s příběhem agentur, jde o peníze a o nemovitosti užívané ZUŠkami. Vnějších faktorů je však více. Zastavme se u problému ideologizace. Jedním z nových ideologických východisek je myšlenka, že není důležité, aby se žák hudební školy naučil ovládat svoji disciplínu. Naopak však důležité je, aby byl žák ideově na výši, a měl správné názory. Komu v té souvislosti vytane otázka: „Jaké by to asi bylo, si od takového umělce, ve svůj svatební den, nechat zahrát houslovou Alžbětinskou serenádu,“ ten nic nepochopil.

Dalšími vnějšími faktory jsou náměty na různá slučování škol. Zde se jedná jak o slučování ZUŠek do větších celků, tak o náměty na slučování základních škol a základních uměleckých škol. Praxe ukázala, že nejefektivnějšími jsou ZUŠky s počtem pedagogů 30, maximálně 40, a s ředitelem, jenž je sám aktivním hudebníkem. Takový systém splňuje více požadavků: přehlednost, komunikace mezi učiteli, rodiči i žáky, zvládnutelná administrativa, umělecká úroveň. Při překročení počtu 40 pedagogů se vytrácejí osobní vazby, administrativa se stává nepřehlednou, vytrácí se spolupráce, vznikají zájmové skupiny, a vedení je nuceno přistupovat k opatřením na úrovni korporátního inženýrství. Ta jsou však všeobecná, proto obvykle nikomu nevyhovují, a demotivují. Akt sloučení organizací má velký potenciál stvořit neforemný kolos. Vnějším problematickým faktorem je také nekulturní politik.

Vnitřním faktorem ohrožení segmentu ZUŠ je zejména slabost hlavní zastřešující organizace Základních uměleckých škol, známé pod zkratkou AZUŠ. Dokazuje to nepatrnost jejího vlivu na tvorbu Rámcového vzdělávacího programu, i na ostatní procesy. Problematickým faktorem je také velmi nejistá pracovněprávní pozice ředitelů škol. Ti jsou jmenovaní, tudíž odvolatelní, jsou přetížení, a o jejich odměnách obvykle rozhoduje politické vedení zřizovatele. Škola tak sice má deklarovanou právní subjektivitu, ale její ředitel má výrazně odlišnou pozici, v porovnání s jednatelem soukromé firmy.

 Českému rodinnému stříbru, tj. veřejnému hudebnímu školství, nyní stále statečně buší srdce. Braňme ho před degradací, zásahy a podivnými nápady. Neboť k čemu dojde, když hudební školství zajde? Vyjde vniveč úsilí předchozích generací, a nastane přerušení kontinuity systému, jenž nám vychovává světově respektované osobnosti. Rozsah škod, jež by postihly oblast mládeže a společnosti, je těžko odhadnutelný. Ale co bude dělat mládež, jež nemá zájmy, jež není vedena k vyšším myšlenkám, k umění, k dovednostem, a k úctě k těm, kteří něco dovedou? Přikloní se k věcem, jež jsou snadné a lákavé, k drogám, násilí, alkoholu, počítačovým hrám, vandalismu a podobně. Z koincidence následků pak vyplyne, že místo stávajících několika miliard korun společnost zaplatí mnohem více za léčebny pro závislé, za nápravné ústavy, za preventivní opatření proti kriminalitě, za policii, za majetek zničený vandalismem, a za co ještě dále, to je na fantazii každého.

České základní umělecké školství je unikátní soustavou, hřivnou, rodinným stříbrem, a vymožeností, jež se rodila již za Masarykovského Československa. Tato soustava navzdory okolnostem posílila dokonce i v těžkém období Československé Socialistické Republiky, a zdárně překonala i pokusy o její demolici v době kolem roku 2000. Chraňme umělecké školství a nenechme do něho zasahovat, jeho situace je i tak velmi složitá. Mějme také na paměti, že naše umělecké školství a jeho produkty, jsou jednou z mála našeho národního kapitálu, jež jiné státy obdivují.